Když se budeme bavit o lidech, kteří to z pozice "píšu o hrách" dotáhli nejdál, jméno Lukáše "Čočíka" Codra spoustu lidí napadne jako první. Právem. Z jeho začátků na Bonuswebu a časopise GameStar se dostal v průběhu let do Levelu, kde začal s produkcí videomateriálů, do Oficiálního PlayStation 2 Magazínu, do GamePage, kde po čtyři roky uváděl konzolový speciál, do Illusion Softworks/2K Czech na pozici producenta, kde pracoval mimo jiné na Mafii 2 až nakonec do 2K Shanghai/2K China, kde působí dodnes. To vše v průběhu deseti let. Jeho kompletní kariéru jsem se pokusil zmapovat v dalším ze série rozhovorů s osobnostmi české herní scény. Vzhledem k tomu, že se Čočík aktuálně nachází po většinu roku v Číně a během jeho poslední návštěvy České republiky nám to časově nevyšlo, jsme se domluvili na rozhovoru přes Skype. Dopadlo to výborně, byť hned na začátku kvalita spojení maličko kolísala, tudíž zvuk zní tak trochu jako z kýblu, byť je rozumět úplně všemu. Od třetí minuty dál už je ale záznam stoprocentní. Osobně jsem Čočíka zaregistroval už na začátku jeho kariéry, kdy se jeho obličej vyskytoval v jednom z raných GameStarů, kde byl prezentován jako odborník na simulátory všeho druhu. Většina lidí ho však určitě poprvé více poznala jako "Adolfa" a moderátora z Level TV, kterou rozjel na DVD časopisu Level. I tohle jsme v rozhovoru probrali a musí se nechat, že ačkoliv by Čočík mohl mít nos hodně nahoru, vzhledem ke své dosavadní kariéře, tak se pořád jedná o toho pohodového 'pankáče', kterého si pamatuju z těch několika fajn setkání v redakci Levelu, kdy jsme se zhruba půl roku vídali při přípravě DVDčka a pár chvilek na pivě s lidma od her. Přeju příjemnej poslech!

Poklady z popelnice

Rozhovor s Lukášem Codrem

 Moc dobře si pamatuji, kdy jsem poprvé v Levelu zaregistroval jméno Martina Bacha. Bylo to v rubrice Amiga, kdy téměř na konci každé novinky v úvodním zpravodajském souhrnu použil tři vykřičníky. Bohužel, "jeho" rubrika byla poměrně záhy po jeho nástupu zrušena a on se tak do Levelu vrátil velkou oklikou, ovšem právě přes navázané přátelství s tehdejším redaktorem Honzou Herodesem. Možná vám dodnes vrtá hlavou, proč po Honzově odchodu nastoupil na redaktorskou pozici právě Martin, byť byla tehdy celá řada potenciálních kandidátů, možná i se zvučnějším jménem. V tomto rozhovoru na to najdete odpověď. A povídá se v něm i o spoustě dalších zajímavých věcí, které souvisí jak s Martinovým vztahem ke hrám jako takovým, o velmi netradičním zakládání herního serveru spolu s dnešním šéfredaktorem Levelu Michalem Křivským i o složitosti nákupu plných her na časopisové DVD. Zlehka jsme se pobavili i o práci pro Herní asociaci a přípravě výročních cen Boom. Rozhovor vznikal těsně před akcí For Games. Musím říci, že mě docela překvapilo jak se "pekly" některé důležité věci v historii Levelu z Martinova pohledu. Tehdy jsem už Level ne přestával číst, ale naopak sledovat z pohledu autorských a redaktorských zásluh, tudíž poodhalení některých důvodů, proč zrovna tenhle člověk psal toto a kdo vlastně zodpovídal za časopis jako takový bylo velmi obohacující. Stejně tak krátké období Martinova šéfredaktorství a předání "moci" Petrovi Poláčkovi možná mnoho z vás nedovedlo doteď úplně rozklíčovat. Rozhovor je to sice dlouhý, ale odpovídá na spoustu otázek, které by mohli mít jak čtenáři, tak kolegové/konkurenti. Z hlediska relevantnosti informací si ho dost cením a doufám, že vám ta hodina a půl uplyne stejně rychle, jako mě při jeho nahrávání :)

Rozhovor s Martinem Bachem

 Jan Eisler je zajímavý člověk. Ačkoliv stál prakticky u zrodu psaní o počítačovách hrách v České republice, nerad na tuto dobu vzpomíná. To byl také jeden z důvodů, proč trvalo tak dlouho ho přesvědčit, aby usednul za mikrofon a alespoň to málo, co ještě nezapomněl, se zaznamenalo do rozhovoru. Tímto bych chtěl poděkovat jeho kolegovi Samu Zajíčkovi, ke kterému jsem se také dostal úplnou náhodou a on to byl, kdo Honzu Eislera nakonec definitivně přesvědčil. Otázek, kolem kterých se povídání mohlo točit, bylo mnoho. Ovšem hned na úvod vás zklamu - ICE už si na spoustu věcí, které jsem měl poznamenané a vypíchnuté z historie Excaliburu a Score, prostě nepamatuje. Proto je v záznamu docela dost pauz, zamyšlení a nakonec lakonické "To už si nevzpomínám." Snažte se na to dívat jeho optikou, ačkoliv to byla jistě zajímavá doba, tak už to je přece jen dvacet let, z nichž pro tento rozhovor relativních bylo nějakých pět. A ačkoliv se může zdát, že takhle intenzivní doba se snad ani zapomenout nedá, platí to spíše pro čtenáře, než pro lidi, kteří tehdy časopisy dělali. Tento rozhovor, jakkoliv je rozhodně přínosný a zazní v něm věci, které málokdo řekne nahlas, je tak trochu demytizace kultu herního novináře v ČR. Tehdy to pro ICE s Andrejem byla zábava, velká, ale dnes už to minimálně pro Honzu Eislera neznamená víc, než matnou vzpomínku. I to o něčem vypovídá. Byli jsme srdcaři jenom my? No, raději toho filosofování nechám a odkáži vás na samotný rozhovor. Byť jsem měl přímo během natáčení z výsledku trochu strach (Eisler působil hodně odměřeným dojmem), tak výsledek nakonec není tak špatný a nakonec jsme si dokonce i potykali. Přeji příjemný poslech!

Rozhovor s Janem Eislerem

 Nejprve malý disclaimer. Tento rozhovor byl natočen na začátku roku 2011 jakožto součást bakalářské práce, nikoliv jako "věc na blog." Samotný Jan Tománek (mimo jiné režisér filmu Kozí Příběh: Pověsti Staré Prahy) si výslovně nepřál do uveřejnění BP tento rozhovor nikde publikovat. Požádal o to bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení a já jeho přáni respektoval. Nyní však nastala lehce komická situace, kdy je bakalářská práce venku, respektive v rámci knihovny UK a její přílohy, jejichž součástí je i rozhovor s J. Tománkem, si tak může stáhnout naprosto každý, kdo ví, kde je má hledat. Byl bych velmi nerad, kdyby se začal zrovna tento rozhovor šířit nějakou neoficiální formou - teď nehovořím přímo o pirátství, nebo plagiátorství, ale třeba o nějaké sestříhané verzi, kde by leckteré informace mohly vyznít úplně jinak, než původně bylo zamýšleno. Zrovna u Honzy Tománka, který jinak rozhovory prakticky neposkytuje a i já jsem ho chvilku musel přemlouvat, by mě případná taková nemilá událost fakt nepotěšila. Jakkoliv se Tománek již v herním byznysu nijak neangažuje, má velmi dobrou paměť. Hovoří velmi otevřeně o vztazích s J. Herodesem, O. Průšou a ostatními, kteří do Levelu přišli až po něm. A ne vždycky úplně pozitivně. Samozřejmě, jde jenom o jednu stranu mince a asi nejucelenější pohled získáte, když si poslechnete zároveň s tím i rozhovor přímo s Honzou Herodesem. Na druhou stranu, svědectí o raných devadesátých letech, kdy se odvětví herních časopisů u nás teprve rozjíždělo, stojí za připomenutí. Obzvlášť pikantní příhody s Martinem Ludvíkem, Slavomírem Pavlíčkem a dalšími, kteří tu tehdy tahali výrazně za nitky prostě stojí za poslechnutí. Když ne ze zábavního hlediska, tak rozhodně z toho poučného. Navíc se natáčelo v uzavřené klimatizované místnosti, takže je všem perfektně rozumět a neměly by tedy nastat problémy s tím, že se některé pasáže nedají poslouchat ;) Akorát v jednom okamžiku, kdy se Tománek zmiňuje o "rozhovoru s Ludvíkem" prosím omluvte nejasnost. Tehdy jsem prostě špatně porozuměl otázce a už mi přišlo blbé Tománka trapně opravovat. Ale co už, šup poslouchat!

Rozhovor s Janem Tománkem

Stačilo pár zpráv na Facebooku a rozhovor s bývalým autorem, redaktorem a posléze šéfredaktorem časopisů Score a GameStar byl domluven. Dost mě to překvapilo. Většinou se totiž setkávám s počátečním výrazným odporem zpovídaných, kteří namítají, že si nic nepamatují a že to bude o ničem. Nakonec z toho vylezou velmi zajímavé kousky a ani tenhle hodinový rozhovor není výjimkou. Odhaluje se v něm totiž pár věcí, na které zatím nepřišla takto otevřeně snad nikdy řeč. Konkrétně třeba o pravých důvodech odchodu Papíkovy redakce ze Score, přikládání plných her a různých dalších bonusů ke GameStaru a dalších věcech, které pamětníkům připomenou časy počátků herních časopisů u nás. Lukáš Erben možná nepatřil mezi takové osobnosti, jakými byli například Andrej Anastasov nebo Honza Herodes, ale o to víc mě jeho pracovní zkušenost v časopisech o počítačových hrách zajímala. Vím, že to bude působit hodně samochvalně, ale myslím, že vzniknul velmi pěkný a uvolněný rozhovor, který je radost si poslechnout. Zvuková kvalita by tentokrát měla být, byť se natáčelo v otevřeném prostoru restaurace, poměrně dobrá, nebotˇjsem si trochu pohrál s ruchem v pozadí a snad to vyladil do té míry, aby se to dalo poslouchat za všech možných situací. Takže šup do toho! :)

Rozhovor s Lukášem Erbenem

Povídání s Faridem Dilmaghani Starmanem se tématu mojí bakalářské práce týká zdánlivě velmi okrajově. Přeci jen, Faridův hlavní okruh činnosti se točí kolem konzolí, převážně těch od Sony. Přesto, až si poslechnete jeho velmi zajímavé vyprávění, narazíte hned na několik velmi důležitých styčných bodů s vývojem časopisů jak Level, tak Score, které ještě nikde nebyly (a po této výpovědi už ani nemusí :) publikovány. Kromě toho jsme se bavili i o jeho úplných herně-pisálkovských začátcích, přechodu mezi vydavatelstvími a rozjezdu (a pádu) časopisu Next Level, což jistě udělá radost všem těm, kteří jeho předčasný konec dodnes nemohou rozdýchat. Mimo her jsme se letmo dotkli i psaní o muzice. Informací, které v této hodině a půl naleznete, je skutečně mnoho a nebojím se říci, že spousta z nich ještě nikdy nebyla veřejně přístupná. Ne tedy, že bych se kolem rozhovoru snažil vytvořit nějaké umělé mystérium, ale zkrátka a dobře - mám z něj radost. Dokonce jsem vyslyšel i vaše dřívější četné žádosti a tentokrát nahrával v uzavřené kanceláři, kde je naprosto jasně slyšet každé slovíčko, přerušované jenom občasným cvaknutím dveří. Budu velice rád, když povědomí o tomto rozhovoru rozšíříte co nejdál, ať už prostřednictvím sociálních sítí, nebo ho odlinkujete někam k sobě. Předem děkuji a nesmírně si vážím vaší podpory, která pohání tento blog kupředu! A to bez jakéhokoliv přidaného patosu. Příjemný poslech přeju!

Rozhovor s Faridem D. Starmanem

Poslední rozhovor s Honzou Herodesem a Radkem Friedrichem u vás zaznamenal celkem slušný ohlas. Dík za něj, fakt si toho vážím! Dvojitá porce byla dobrá ještě z jednoho důvodu - víc hlav víc ví a oba dva pamětníci se tak mohli jednoduše doplňovat na místech, kdy si třeba jeden nebyl tak jistý v kramflecích. Proto jsem moc rád, že se mi pro další rozhovor povedlo sehnat další dvojku - známé autory časopisů Score a Level, Michala Rybku a Ondru Malého. Byla to navíc celkem paradoxní situace. S Ondrou Malým jsem totiž rozhovor dělal už před nějakými dvěma lety, ale bohužel onen soubor je nyní už zřejmě nenávratně v trapu. Oba dva se rozpovídali jak o svých začátcích, tak o nepříjemných okamžicích při změnách na šéfredaktorském postu, konfliktech s vydavatelem a na závěr také o své vývojářské praxi ve studiu Illusion Softworks (dnes 2K Czech). Povídalo se nám velmi dobře, takže z plánované hodinky se nakonec posezení v kavárně protáhlo na hodiny čtyři. Zbylých sto osmdesát minut však neuslyšíte ze dvou důvodů. Za prvé, jednalo se opravdu jenom o krafání nad kafem a za druhé se probíraly docela citlivé věci z historie Score a IS, za jejichž uveřejnění by nám zřejmě leckdo rád rozbil držku :) Každopádně následující minuty jsou i tak extrémně zajímavé a dávají tehdejšímu čtenáři docela fajn vhled do toho, jak tehdy herní časopisy fungovaly. Opět vás nepokrytě žádám o retweetování, sdílení a vůbec jakýkoliv jiný způsob rozšiřování povědomí o rozhovoru. A pokud jste tu nováčci, tak vězte, že pod tímhle odkazem se skrývají další zajímavé kousky. Přeji příjemný poslech!

Rozhovor s Michalem Rybkou & Ondřejem Malým

V době, kdy jsem začínal číst herní časopisy, pro mě byl Honza Herodes klasickým herním polobohem. Naprosto jsem tehdy hltal Level a všechno kolem něj, tudíž není divu, že jsem se docela dost těšil, až ho právě na tohle téma vyzpovídám. Výsledek předčil moje očekávání. Více než hodina a půl povidání nejen s Honzou, ale i Radkem Friedrichem (jeho tehdejším a mým současným kolegou) pro mě byla ta pracovně nejpříjemnější věc za hrozně dlouhou dobu. Doufám, že z poslechu budete mít stejně dobrý pocit jako já ve chvíli, kdy jsem seděl na druhé straně diktafonu. Budu se sice opakovat, ale u tohoto rozhovoru budu fakt VELMI rád, když se rozšíří mezi co nejvíc lidí. Honza i Radek totiž prezentují i celkem dost ožehavé věci kolem časopisu (recenzování z pirátských verzí, komunikace s vydavatelem) naprosto bez obalu a mám pocit, že to ještě nikde nebylo řečeno. Sdílejte přes Twittery, Facebooky, Googleplusy a vůbec, všude, kde to jde. A pokud se vám jo bude chtít, tak mi i napiště nějaký fajnový komentář. Dík.

Rozhovor s Honzou Herodesem & Radkem Friedrichem

Spousta lidí si na Tomáše Mrkvičku, ex-šéfredaktora Score, pravděpodobně příliš pamatovat nebude. Aby také ne, když se kormidla chopil na "pouhých" šest měsíců, a to před rovnými patnácti lety. Přesto v něm zanechal i za tak krátkou dobu nesmazatelnou stopu. Právě díky němu se Score vyšvihlo z lehce undergroundového magazínu pro opravdové herní nadšence mezi časopiseckou smetánku. Z jím zavedených rubrik a standardů těžilo ještě několik let, a když se budete pozorně dívat, tak je tam najdete i dnes. Rozhovor vznikal za naprosto stejných podmínek, jako všechny mé předchozí (Petr Chlumský, Jakub Červinka), totiž větou "ale já si stejně nebudu nic pamatovat." Nahráli jsme rovnou hodinu, což znamená, že si přeci jen na něco vzpomněl. A nebyly to vzpomínky jen tak ledajaké - většinu z nich se mi dokonce ani na českém internetu nepovedlo dohledat nikde jinde, tudíž se jedná svého druhu o hodně exkluzivní informace. Jasně, dneska už asi osvětlení situace kolem předání šéfredaktorského žezla na konci roku 1996 nic moc šokujícího nepřinese, ale pro pamětníka je fajn na tyhle časy velmi pohodově zavzpomínat. Mimochodem, ve chvíli, kdy se vzpomíná na "ten výtisk Score", tak se jedná o číslo 42, které mělo 148 stran, bylo nabité recenzemi, tématy a rozhovory a dodnes patří i mezi moje nejoblíbenější. Přeju hezkej poslech!

Rozhovor s Tomášem Mrkvičkou

Jakub "Červ" Červinka je jedním z mála lidí, které nepřestaly hry a kolotoč kolem herních časopisů bavit ani po mnoha letech strávených v branži. Pamatuje černobílé Excalibury, od třináctého čísla po to aktuální "láme" časopis Score a je tím nejlepším pamětníkem, na kterého se můžete obrátit pokud zpracováváte historii herních periodik. Rozhovor s ním byl pořízen již před nějakým časem, ale k jeho zpracování jsem se dostal až nyní. Omlouvám se za ruchy v pozadí, nicméně, jak už jsem jednou říkal, nejde o nějaké profesionální produkční kvality, ale spíše o informaci, která je v téměř hodině materiálu obsažena. A co že se dozvíte? Třeba nikdy nevyřčenou historii okolo Andreje Anastasova a Honzy Eislera, "krach" Score pod rukou Mirka Elfmarka, jeho těžkopádné zmrtvýchvstání pod taktovkou dua Tomáš Zvelebil a Mikoláš Tuček a...ale to už si raději poslechněte onen audiozáznam :) Stejně jako v předchozím případě rozhovoru s Petrem Chlumským platí, že můžete šířit jak je vám jen libo (licence Creative Commons).

Rozhovor s Jakubem Červinkou

Jméno Petra Chlumského rozhodně není třeba představovat nikomu, kdo se v devadesátých letech zajímal o herní scénu a četl herní časopisy. Jakožto autor se podílel jak na legendárním Excaliburu, tak Score i Levelu, aby v roce 2003 nadobro opustil recenzentské vody a vydal se na cestu podnikatele, kterou si několik let zpříjemňoval prací pro Českou televizi, kde společně s Jindřichem Rohlíkem připravoval pořad Game Page. V současnosti zodpovídá za technickou stránku serveru Centrum.cz z pozice CTO. Vzhledem k tomu, že se ve své době pohyboval v pozici autora v centru dění kolem herních časopisů, rozhodl jsem se ho vyzpovídat právě na téma tehdejšího stavu herních časopisů, ale debata se stočila i na věci mnohem obecnější. Kupříkladu na hErNíHo BoHa Andreje Anastasova, na fotografie, ale i na budoucnost. Původně se mělo jednat čistě o materiál pro mou bakalářskou práci, ale po oboustranné shodě jsme došli k tomu, že by nebylo od věci rozhovor vypustit i na internet. Zájemce o link na iTunes bohužel zklamu, neboť ačkoliv jsem se pokoušel si založit vlastní podcastový účet, jedná se o velmi komplikovanou záležitost, kterou kvůli jedné věci zatím nehodlám podstupovat. Možná v budoucnu (ano, chystám další). Za jakýkoliv feedback budu rád.

hubhopper

Poklady z popelnice

hubhopper