S šéfdirigentem České filharmonie Semjonem Byčkovem o Meryl Streepové, světle uvnitř katedrály v rakouském Linci, i o tiché radosti, jíž je někdy třeba opustit. „Součástí legendy o České filharmonii je její umění vyjádřit tichou radost. V jistém smyslu prý filharmonici představují národní charakter, schopnost vyjádřit krásu způsobem, který není otevřeně hlasitý,“ uvažuje rusko-americký dirigent prvního českého orchestru před natáčením deváté symfonie Gustava Mahlera, rodáka z Kaliště na Vysočině.

Na dotek Petra Viziny

Semjon Byčkov: Jak hrát dobře Mahlera? Musíte být schizofrenní

S novinářkou Lucií Vopálenskou a evangelickým duchovním Michalem Plzákem o knize Pro smrt uděláno, která přináší šestadvacet rozhovorů o umírání. „Měla jsem ostych mluvit o smrti se svojí maminkou, když odcházela. Opravdu jsem si nevěděla rady,“ popisuje Lucie Vopálenská zkušenost, jež je vlastně výchozí situací knihy. Vzpomíná, že vše, co měla tehdy k tématu nastudováno, šlo v tu chvíli stranou. A jak dodává spoluautor Michal Plzák, děje se to i v případě, kdy zpovídaní nejsou součástí rodiny. „Když je člověku víc let a třeba už není úplně v kondici, v otázkách trochu víc kroužíte, déle hledáte slova.“

Podcast Na dotek: Překvapilo nás, kolik ateistů počítá s životem po životě

Se spisovatelem Jáchymem Topolem o posmrtně vydaných textech jeho bratra, kníru napoleonského generála Marbota a pádu do propasti, který nešlo zastavit. Vychází Bláhové psaní Filipa Topola, kniha s prózami, divadelní hrou i básněmi, jež klavírista, zpěvák a textař kapely Psí vojáci nestihl dokončit nebo publikovat před svou smrtí v roce 2013. Doposud neznámá díla vydala Knihovna Václava Havla, kde pracuje Filipův bratr, spisovatel Jáchym. „Měl‘s tady ještě být! Kde seš? Ty‘s to vzdal!“ přibližuje své pocity z četby sourozencových nově objevených prací. „Potřebuju čas, abych to mohl číst. Jako kdyby se do mě to psaní zakusovalo.“

Jáchym Topol: Měl jsi tady ještě být. Kde jsi? Tys to vzdal, Filipe

e spisovatelkou Petrou Hůlovou o dvou významech slova komunismus, Dubčekovi nabízejícím cigaretu a dětských mobilech ve schránce na dopisy. Vůbec poprvé Petra Hůlová píše nejen o dětech, ale i pro děti. Ve vyprávění nazvaném Liščí oči, které právě vydalo Argo a jež v sobotu představí na veletrhu Svět knihy, se dva sourozenci strojem času vracejí do doby, kdy bylo jejich dědovi a babičce kolem dvaceti a Československo prožívalo šok ze sovětské okupace.

Petra Hůlová: Ukazuji dětem, že i dnes žijeme v ideologii

S vrchní zámeckou zahradnicí Kateřinou Oseckou o tajemství labyrintu, pojišťovácích na brigádě i o zeleném prstu, díky kterému tu vše kvete a roste. „Někdo je nešťastný jen proto, že kolem sebe nemá zeleň,“ uvažuje šéfová barokních zahrad v pražské Troji. Z tohoto pohledu je prostranství u Vltavy, jehož původ sahá až ke konci 17. století, něčím na způsob dávky štěstí zdarma. Je totiž přístupné zcela volně, vstupné se platí jen za návštěvu zámku, který nechal v honosném stylu zbudovat šlechtic Václav Vojtěch ze Šternberka.

Kateřina Osecká: Cizinci zahradu v Troji obdivují, Češi se k nám stydí

S hobojistkou Janou Brožkovou o znělce socialistického seriálu, úzkosti obléhaného Leningradu i o části hoboje, kterou si špičkoví hráči dokáží vyrobit sami. Existuje nástroj, kterému patří prvenství ještě dřív, než začne koncert. Upoutá pozornost v té krátké chvíli, kdy celý orchestr naposledy ladí tón právě podle hoboje. Zlomyslný bonmot říká, že ten zní jako nastydlý klarinet, daleko častější jsou ale nadšená přirovnání. Třeba, že jde o Boží dar dechové sekci. Tomu prvnímu se Jana Brožková, dlouholetá sólistka České filharmonie, naoko dotčeně směje.

Jana Brožková: Sólisté čelí obřímu tlaku. Nervům ale můžeme nastavit hranice sami

S biologem a filosofem Stanislavem Komárkem o šťourání klackem do zvířat i politiků, kráse prostřednosti, vztazích na dálku a Darwinově genialitě. Nedlouho před šedesátinami se veřejně rozloučil s psaním pro noviny. Dokončuje román o českém jezuitovi, vlastenci a přírodovědci Bohuslavu Balbínovi a mezi tím vydává v nakladatelství Academia publikaci nazvanou Obraz člověka v dílech biologů. Shrnuje v ní, co si významní přírodovědci 19. a 20. století mysleli, že jsme my lidé vlastně zač a jaká je naše přirozenost. Dnes se o to podle něj přeme ještě vášnivěji, než lidé minulých století.

Stanislav Komárek: Ejhle, hlemýžď, řekl jsem si včera. Je slizký, ale netrápí ho milostný život

S anglistou Ladislavem Nagyem o komiksu nakresleném podle dystopie 1984, o výstraze před světem, ve kterém nelze mluvit svobodně. A také o dávné obavě, že Země své obyvatele neuživí. Jen málokterý román za posledních 100 let ovlivnil společnost tak silně jako pochmurný obraz totalitárního světa nazvaný prostým číslem 1984. Nejnověji se o něm mluví v souvislosti s komiksovou adaptací, již vytvořil francouzský kreslíř Xavier Coste a která teď vychází česky.

Ladislav Nagy: Ohánět se dnes Orwellem je přes čáru. Spíš bychom ho měli číst

S výtvarnicí Erikou Bornovou o sochách z polystyrenu, šedesáti podobách vlastní tváře, podmořských cestách v době pandemie a pracovitosti jejího otce, grafika Adolfa Borna. "Řekla jsem si, že je to už asi moje poslední životní práce. Zaznamenám svůj obličej, jak si ho pamatuju, a jak si sama sebe představuju," vypráví výtvarnice Erika Bornová s lehkou nadsázkou o vzniku šedesáti akrylových podobizen, jež vznikly v době, kdy se musela spokojit jen s jedním okem. Aktuálně tvoří úvodní část její výstavy Šílenství je stráž noci, jež je do konce října k vidění v Galerii hlavního města Prahy.

Erika Bornová: Rilke žil polyamorii už před sto lety. Jen tomu tak neříkal

Se spisovatelkou Annou Strnadovou o 40 letech čekání na debut, rodinné historii volyňských Čechů nebo zmaru v jáchymovském lágru. Před sedmi lety za sebou zavřela dveře ředitelny základní školy v Petrově nad Desnou, městečku nedaleko Šumperka, odkud pochází a kde přes tři desetiletí učila. Začala psát o příbězích i událostech, které ji zajímají. O muži z jejího kraje, který za války omylem skončil ve wehrmachtu jako kuchař na válečné lodi minolovce, potom utekl k partyzánům a nakonec se dostal do československé armády ve Velké Británii. Nebo o své oblíbenkyni Boženě Němcové, které oproti skutečnosti přidala léta spokojeného života, aby se klasička české literatury konečně mohla v klidu těšit ze svých úspěchů.

Anna Strnadová: Když naši vyprávěli, se sestrou jsme utíkaly. Dnes mě to mrzí

S kytaristou a skladatelem Lukášem Sommerem o maminčině kytaře, bolavých prstech nebo Antonínu Dvořákovi na palubě zaoceánského letu. Festival Dvořákova Praha od něj objednal skladbu pro smyčcový orchestr nazvanou Dvořák Airlines, kterou prvně uvede 14. září. Pražské jaro mu uspořádalo recitál mezi auty a letadly v Národním technickém muzeu. A letos v únoru měla premiéru jeho symfonická báseň Smrtihlav v podání zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů. Sedmatřicetiletý Lukáš Sommer ale nerozepisuje jen noty pro orchestry. I za pandemie odehrál bezpočet sólových recitálů, včetně těch přenášených on-line. Cílevědomého a pracovitého umělce je poslední dobou všude plno, proto mluví a hraje také v tomto podcastu.

Lukáš Sommer: Naši se rozvedli. Takhle zní můj dopis otci

S Jiřím Thýnem o nedostatečnosti fotografie, zacházení s díly zesnulých tvůrců i druhém životě socialistického sídliště Ládví. Světlo používá místo tužky a v Galerii hlavního města Prahy právě představuje dílo inspirované prací sochařky Hany Wichterlové, která žila v letech 1903 až 1990. Ženy, jejíž tvorba reprezentuje meziválečný modernismus. Výstava nazvaná Mlčení, torzo, přítomnost v úvodu představuje předmět fotografovy fascinace - objekty, které Wichterlová nazvala Portrét Vincence Makovského (1928), Kompozice (1929), Pupen (1932) a Pecka (1964). V dalších částech si pak Jiří Thýn od umělkyně půjčuje tvary i jejich vnitřní klid a originálně je rozvíjí pomocí fotografických a výtvarných technik.

Klid je politický postoj, říká Jiří Thýn, který fotí, jako by maloval

S Vladimírem Václavkem, členem slavné kapely Dunaj, o smrti zpěváka, sociálních sítích jako prostředku sebepoznání a loďce uvízlé na písku. Toto není obyčejný rozhovor o rokenrolu. Basista, kytarista, zpěvák a skladatel Vladimír Václavek mluví o spoluhráči Jiřím Kolšovském, který žil v letech 1955 až 1998 a jehož smrtí skončilo "zlaté" období kapely Dunaj. Sestava rozpoznatelná rovněž podle Kolšovského rozkřáplého hlasu i buřinky měla úspěch doma i ve světě. "Nějaký čas jsem mu dělal průvodce, aby přešel na druhou stranu," vzpomíná Vladimír Václavek na okolnosti Kolšovského úmrtí. "Před obřadní síní stál strom. Najednou jsem tam uviděl život i smrt a to, jak jsou naše boje malicherné, najednou jsem v tom viděl lásku i světlo," dodává.

Vladimír Václavek z Dunaje: Provázel jsem mrtvého na druhý břeh

S kurátorem výstavy Vanitas Otto M. Urbanem o obrazech lebek a vadnoucích květin, důstojnosti stárnutí i umírání a devadesáti minutách, kterými vše končí. Člověka, který teď zavítá do Centra současného umění DOX v pražských Holešovicích na výstavu Vanitas, uvítá při vstupu nenápadná fotografie Martina Zet nazvaná Umírání s tátou. Tentýž autor se pak s návštěvníkem na samotném konci expozice loučí videem 90 minut. "Divák vidí obraz, který je abstraktní a nejasný. Po chvíli vám dojde, že se díváte na kremaci lidského těla, která trvá právě tak dlouho. Obě ty věci vyvolávají silné emocionální reakce," všímá si historik umění a kurátor výstavy Otto M. Urban (*1967).

Otto M. Urban: Hledíte do plamenů a pak vám to v jeden moment dojde

Se spisovatelkou Zuzanou Říhovou o čtyřicátnících, kteří touží začít znovu, vlčích strategiích a povýšenosti intelektuálů. "Pětačtyřicátníci už si nevyberou jiné dítě, jiného manžela nebo jinou práci. Jejich život je rozehraný, ale mají pocit, že ne ideálně," přibližuje spisovatelka a literární vědkyně Zuzana Říhová hlavní postavy svého románu Cestou špendlíků nebo jehel. Jde o manželský pár pražských intelektuálů Bohumily a Bohumila, kteří s handicapovaným synem přesídlili do zapadlé pohraniční vsi.

Zuzana Říhová: Dítě, manžel, práce - zkrátka rozehraný život. Ale ne právě ideálně

Podcast Na dotek Petra Viziny věnuje pozornost unikátním příběhům, práci a postojům. S partnery Galerií Hlavního města Prahy a knihkupeckou sítí Kosmas představujeme na Aktuálně inspirující osobnosti.

hubhopper

Na dotek Petra Viziny

hubhopper